Největší popřevratová dobrovolnická jednotka Slovácká brigáda se zapojila do většiny konfliktů, které sehrály svou roli ve formování podoby hranic Československa. V loňském roce jsme připomněli 100. výročí jejího vzniku a slavnostní přísahy. Letos uplyne 100 let od bojů o jižní Slovensko, kterých se vojáci Slovácké brigády aktivně zúčastnili. Velitelství brigády se od počátku hlásilo k prvnímu čs. odboji a proklamovalo sepětí s čs. legiemi. Toto skutečně vešlo do praxe na přelomu května a června 1919, kdy stanuli vojáci Slovácké brigády po boku čs. legionářů a příslušníků domácího vojska při obraně území jižního Slovenska před jednotkami maďarských bolševiků.
Příslušník Slovácké brigády spolu s čs. legionářem z Francie
Slovácká brigáda sice stála ze všech dobrovolnických jednotek nejblíže slovenským hranicím, přesto v prvních měsících při obsazování Slovenska nehrála prim. Kromě uherskohradišťského praporu a pár menších oddílů, které na západním Slovensku působily, se brigáda zapojila předně do obsazování jihu Moravy, provincie Sudetenland a Těšínska. Teprve na jaře 1919 se dostaly větší počty příslušníků brigády na již obsazené Slovensko, kde se rozptýlily po menších skupinkách, aby vypomohly obilnímu ústavu s vybíráním povinných dávek – tzv. rekvizic. Po vzplanutí konfliktu s Maďarskou republikou rad zůstaly tři polní prapory Slovácké brigády na pospas postupujícím maďarským jednotkám bez jednotného velení. Musely se začlenit do různých kombinovaných skupin, spolu s nimiž svedly tuhé boje proti Maďarům.
Vojáci Slovácké brigády z Lanžhota
Velitel posádky v Levicích odeslal 30. května 1919 2. setninu VI. polního praporu spolu s částmi čs. pěšího pluku 26 do Orošce (dnes Pohronský Ruskov), aby tam obsadily železniční trať a zamezily eventuálnímu maďarskému postupu na Levice. V Želiezovcích se rota spojila s odtrženými částmi 34. a 39. střeleckého pluku čs. legií z Itálie a společně vyrazili na Čatu. Pronikli až do Dámošdu (dnes pod názvem Domaša součástí Hronovců), ale tam narazili na přesilu maďarského vojska a byli nuceni ustoupit. Při ústupu se legionáři vydali na západ, zatímco 2. setnina VI. polního praporu se stáhla do Želiezovců, kde obsadila železniční trať. Příštího dne však početné maďarské jednotky v tomto směru zahájily postup a z obou boků setninu obchvátily. Setnina se rozdělila na menší skupinky, aby ušla zajetí. Rota se sešla až 2. června v Nitře. V průběhu 31. května a 1. června měla rota bojové ztráty tři raněné a jednoho nezvěstného muže.
Nádraží v Čatě
Kulometná setnina Slovácké brigády
Dvě menší skupinky kulometné setniny VI. polního praporu se u Čúzu (dnes Dubník) a Kertě (dnes Strekov) připojily k částem 34. střeleckého pluku čs. legií z Itálie a bojovaly po jejich boku 31. května a 1. června u Parkáně (dnes Štúrovo). Posléze s nimi ustoupily do Nových Zámků. Tam se od legionářů odpojily a vydaly se na velitelství svého praporu, které se v Nových Zámcích právě připravovalo k přesunu do Turčianského Svätého Martina. Jedna ze skupinek kulometné setniny se 4. června stáhla do Komárna, kde byla zařazena k 3. rotě 39. střeleckého pluku. S ní podnikla 7. června postup na Nové Zámky, pak dále na Kerť a zůstala pod velením této roty až do konce bojů s Maďary.
Vojáci Slovácké brigády s příslušníky jiných jednotek čs. armády, patrně z doby bojů na Slovensku v roce 1919
Jedna setnina I. polního praporu Slovácké brigády konající rekvizice v okolí Perbeníku (dnes Pribeník) na území jihovýchodního Slovenska se připojila k praporu čs. Kornilovců, který se tou dobou vracel z jižního Ruska přes Rumunsko do vlasti a uvízl 5. června ráno v Čopu. Společně drželi druhou obrannou linii až do 9. června, kdy byli staženi do Užhorodu a tento úsek fronty převzali Rumuni. 6. června 1919 došlo k reorganizaci tří polních praporů Slovácké brigády na Slovácký pěší pluk. Velitelství bylo umístěno v Bratislavě a jednotky pluku následně vykonávaly zejména pohraniční strážní službu v okolí Bratislavy a na toku řeky Ipeľ. Pluk proslul svou ukázněností, díky čemuž jej sám generál Pellé prohlásil za jeden z nejlepších útvarů čs. vojska. Přestože Slováckou brigádu nepostihly nejkrvavější ztráty ze všech nasazených jednotek, její vojáci prokázali, že za svobodnou republiku jsou ochotní položit i své životy. Čest jejich památce!
Důstojníci Slováckého pěšího pluku a úderných jednotek
Použité zdroje:
Ježek, Zdeněk: Účast dobrovolníků v bojích o Slovensko a Těšínsko v letech 1918–1919. Praha 1937.
Ecker, Lev: Slovácká brigáda. Říjnový vojenský převrat na moravském Slovácku 1918. Břeclav 1930.
Lexa, Lukáš: Vojáci Slovácké brigády očima historické statistiky. Magisterská oborová práce. Brno 2018.
Použité fotografie: Místní muzeum Lanžhot, soukromý archiv Petra Trčky, Franka Vyskocila, Jiřího Charfreitaga a autora.
